Zachráníte kus přírody

Recyklací zamezíte úniku toxických látek do přírody. Zabráníte kontaminaci vody, kterou pijete, půdy, ze které konzumujete zemědělské plodiny, a také kontaminaci zvířat, která následně přímo či nepřímo sami jíte.
Jeden jediný mobilní telefon přitom dokáže kontaminovat a tím zcela znehodnotit až 132 tisíc litrů pitné vody!
Zabráníte ale také zbytečnému ničení přírody v důsledku těžby primárních surovin. Tato devastace zhoršuje kvalitu ovzduší, které sami dýcháte, zabíjí rostliny a ničí deštné pralesy, které vyrábí kyslík, bere zvířatům útočiště, což způsobuje jejich postupné vymírání.

Recyklací dále snížíte objem skleníkových plynů vypouštěných do ovzduší, a tím pomůžete zastavit či alespoň zpomalit globální změny klimatu, které bezprostředně ovlivňují život na Zemi. Například při získávání mědi z vysloužilých mobilních telefonů se do ovzduší dostane o téměř 90 % méně skleníkových plynů než při její těžbě a následném zpracování, nemluvě o katastrofálních důsledcích těžby mědi na krajinu a přírodu v okolí dolů.

V továrnách na recyklaci materiálu často pracují lidé se změněnou zdravotní způsobilostí. Lidé, kteří jsou třeba zdravotně postižení a ve svém regionu jinou práci, kterou by mohli dělat, nenajdou. Čím více budete recyklovat, tím více takových lidí bude mít práci a pocit, že nejsou zbyteční a dokáží se uplatnit.

Zlevníte recyklaci a umožníte její rozvoj

Pokud budete recyklovat, dokážete také významným způsobem zlevnit samotnou recyklaci. Firmy provádějící recyklaci totiž budou produkovat více materiálu vhodného pro zpracovatele druhotných surovin, kteří jim za něj nabídnou lepší ceny.

Snížíte cenu nových výrobků

Součástí prodejní ceny každého elektrozařízení je od roku 2005 tzv. příspěvek za historické elektrozařízení (PHE), nazývaný též recyklační poplatek. Příspěvek slouží právě k financování společností zabývajících se recyklací elektroodpadu. Čím nižší budou náklady na recyklaci, tím nižší může být tento příspěvek a také celková cena nových výrobků.

Někteří z nás asi stále nemají přílišnou důvěru v recyklaci odpadů. Není divu: v kontejnerech na tříděný odpad nezřídka nalézáme věci, které tam nepatří, a občas zaslechneme nepodložené zprávy, že popelářské vozy stejně sváží tříděný odpad na smetiště. Sběr elektroodpadů, včetně mobilních telefonů, však podléhá přísné české i evropské právní úpravě. Navíc je recyklace těchto odpadů poměrně výnosná, a tak je zaručeno, že staré přístroje na skládce neskončí. I vysloužilé elektrospotřebiče totiž mají svoji hodnotu, a to zejména díky vzácným kovům, které jsou v nich obsaženy.

Jak ale přesně probíhá cesta vysloužilého mobilního telefonu z vašeho šuplíku k novým výrobkům v prodejně?

Sběr mobilních telefonů

Prvním a klíčovým úkolem, který můžete splnit pouze a jedině vy, je odevzdání vysloužilého mobilního telefonu na sběrném místě.

Demontáž mobilních telefonů

Jednotlivé mobilní telefony jsou ručně demontovány na komponenty. Demontáž obvykle provádějí lidé se změněnou pracovní schopností, kterým tak recyklace mobilních telefonů pomáhá získat práci. Jsou zde také odděleny plastové a kovové součásti. Nejrůznější plasty přitom tvoří 49 % mobilního telefonu.

 Jednotlivé demontované komponenty následně putují do drtiče a dále pak na separátory, na kterých se oddělují drobné kusy plastů a kovů. Rozdrcené a separované plasty je možné po této fázi rovnou použít jako druhotnou surovinu. Kovy se musí ještě dále zpracovat.

Kovy jsou převezeny k hutní nebo chemické separaci. Je totiž třeba rozlišit drahé kovy od ostatních a jednotlivé kovy od sebe oddělit. Po tomto procesu jsou pak všechny kovy získané z mobilních telefonů již ve formě druhotné suroviny, kterou je možné zpracovávat.

Prodej kovů a výroba nových zařízení
Druhotné suroviny jsou prodány výrobcům, kteří je využívají pro výrobu nových zařízení. O všechny kovy i plasty z mobilních telefonů je přitom na trhu velký zájem, a to zejména u výrobců mobilních telefonů, elektroniky atd. Měď se využívá pro výrobu vodičů, stříbro a zlato pro zvláště citlivé spoje, plasty pro výrobu nejrůznějších krytů.

Vysloužilé mobilní telefony obsahují řadu důležitých a cenných látek, které je možné znovu použít na výrobu nových zařízení a produktů. Celkem 49 % mobilu tvoří plasty, které se však recyklací poněkud degradují. Mobilní telefony ale obsahují také řadu drahých a jiných kovů, jejichž vlastnosti se recyklací vůbec nemění. Z použitého mobilního telefonu tak získáte stejně kvalitní kov v podobě druhotné suroviny jako přímou těžbou.

Nové mobilní telefony

Materiály získané recyklací některých typů použitých mobilních telefonů lze beze zbytku použít na výrobu zcela nových mobilů. Pokud jste tedy svůj starý, zašlý, velký a nefunkční telefon dali kdysi recyklovat, je možné, že dnes z něj je jeden nebo třeba i více nových mobilních telefonů, které svým majitelům dělají radost stejně jako kdysi onen starý telefon vám.

Měděné vodiče

Nejvíce zastoupeným kovem nejen v mobilních telefonech je měď. Té se skrývá jen ve vysloužilých telefonech v České republice téměř 120 tun. Její získávání s využitím recyklace je přitom o 87 % méně energeticky náročné než těžba, která probíhá v obrovských povrchových i podpovrchových dolech, kde se těží zejména sulfidické horniny obsahující měď. Výroba mědi z vytěžené suroviny je velmi náročná a neefektivní, neboť měď tvoří pouhé 1 % horniny. 120 tun mědi by přitom stačilo na výrobu 12 000 kilometrů dlouhého kabelu H03VV-F využívaného běžně v domácnostech.

Šperky

Ani drahých a jiných (např. niklu) šperkařských kovů není v mobilních telefonech nijak málo. Ve vysloužilých mobilních telefonech v České republice se kupříkladu nachází zhruba 2 700 kilogramů stříbra, 300 kilogramů zlata, 8 kilogramů platiny a 150 kilogramů palladia. Takové množství drahých kovů by vystačilo na více než milion vysoce moderních stříbrných provlékacích náušnic, 27 zlatých cihel odpovídajících standardu London Bullion Market Association nebo na výrobu několika set tisíc šperků z méně ušlechtilých kovů pokovených tenkou vrstvou platiny a několik tisíc šperků z tzv. bílého zlata, kde se využívá palladium ve formě slitiny se zlatem.

Stavební materiály

Překvapivě hojné využití najdou materiály získané recyklací mobilních telefonů také ve stavebním průmyslu. Zde se využívají zejména jako příměsi do betonu. Z mobilních telefonů lze totiž recyklací získat například poměrně vysoké množství oxidu křemičitého, což je po mědi druhá nejvíce zastoupená surovina v mobilech. V České republice je ve vysloužilých mobilních telefonech skryto na 105 tun této látky, která má velmi široké spektrum použití od výroby křemenného skla až po piezoelektrické prvky do televizních tunerů.

Existují v zásadě dvě varianty, jak se zbavit vysloužilého mobilního telefonu – správná a špatná. Pojďme se podívat, co se bude dít s mobilním telefonem, když zvolíme tu druhou a hodíme jej do kontejneru či popelnice na směsný odpad.

Vhození mobilu do kontejneru na směsný odpad

Mobilní telefon vhodíme do stejné popelnice, kam vhazujeme i zbytky od jídla, nerecyklovatelné obaly, roztrhané oblečení apod. Mobilní telefon se tak ocitne mezi hromadou odpadu, kde ho postupně lidé zahází dalšími a dalšími odpadky.

Odvoz mobilu na skládku

Popelnice se smíšeným odpadem i mobilním telefonem je následně vyprázdněna do popelářského vozu a odvezena na skládku, kde se nachází tuny dalšího odpadu. Zde přes mobilní telefon přejedou nákladní auta a následně také buldozer, který odpadky přehrabuje a snižuje jejich objem. Mobilní telefon se přitom dost pravděpodobně dříve či později rozbije a rozdrtí.

Rozklad mobilu v přírodě

Zkáza mobilu bude následně pokračovat spolu s tím, jak na něj budou působit chemické procesy probíhající na skládce, nejrůznější mikroorganismy a bakterie, voda, mráz, horko, vítr atd.

Únik toxických látek do okolí

Vinou tohoto procesu se z mobilu začnou uvolňovat nejrůznější toxické látky. Z akumulátorů, jejichž obal se poškodí, se uvolní kadmium (Cd) a nikl (Ni), ze starých trubic původně osvětlujících displej vyteče rtuť (Hg) a postupně pokračujícími chemickými reakcemi dojde i k uvolňování dalších a dalších toxických látek, jako jsou třeba bromované zpomalovače hoření (TBBPA/TBBA) nebo šestimocný chrom (Cr6+).

Požití toxických látek zvířaty

Tím, jak se mobilní telefon převozem na skládku a následně také na skládce rozbije, mohou některé jeho malé části a mikroskopické částečky prachu, které se deformací uvolní, požít zvířata, která se na skládce vyskytují. Tím se do potravního řetězce dostává široké spektrum toxických látek jako třeba antimon (Sb), arsen (As), beryllium (Be), kadmium (Cd), měď (Cu) nebo rtuť (Hg).

Kontaminace půdy, vody a potravy

V důsledku procesů na skládce mohou být kontaminovány spodní vody, které dále kontaminují zdroje pitné vody a půdu, na níž pěstujeme zemědělské plodiny. Živočichové (nebo jejich ostatky), kteří požili toxické látky na skládce, mohou být následně sežráni zvířaty, která chováme pro maso či lovíme (třeba rybami). Toxické látky se tak dostávají i do naší potravy.

Požití kontaminovaných potravin

Proti požití kontaminované potravy a vody nás do značné míry chrání stát a směrnice Evropské unie, které nařizují přísnou kontrolu kvality potravin a vody a pečlivě testují přítomnost téměř všech toxických látek obsažených v mobilních telefonech. Nicméně se může stát, že si některé závadné potraviny odnesete z obchodu a zkonzumujete je, ještě než je stát stačí stáhnout z trhu. Toxické látky z mobilu se tak dostávají do vašeho organismu a u těhotných žen také do organismu nenarozeného dítěte.

Kumulace toxických látek v těle

Toxické látky, které požíváme spolu s potravou a vodou a které vdechujeme z ovzduší, se pozvolna ukládají a kumulují v našem těle. Řada toxických látek z mobilního telefonu vyhozeného do popelnice přitom vydrží v těle zvířat i lidí desítky let. Mezi ně patří zejména kadmium (Cd) a jemu příbuzná rtuť (Hg), které se v lidském a zvířecím organismu koncentrují zejména v ledvinách a játrech. Velkou koncentraci těchto látek lze nalézt také v rybách, které je požily v době svého růstu. Dlouhou dobu vydrží v lidském těle, zejména pak v případě vdechnutí, beryllium (Be). V krvi se zase usazují bromované zpomalovače hoření (TBBPA/TBBA). V krvi je mělo i 22 % evropských ministrů, kteří dobrovolně podstoupili krevní testy v rámci kampaně organizace WWF (World Wildlife Fund).

Poškození lidského zdraví

Toxické látky obsažené v mobilních telefonech mohou při nesprávném zacházení, kterého se jim dostane na skládce či ve spalovně odpadu, významným způsobem poškodit lidské zdraví i zdraví plodu v těle matky. Mobilní telefon, který dnes vyhodíte do popelnice, vám tak za pár let může způsobit rakovinu, poškodit vaše dítě anebo vás zabít.

Odvoz mobilu do spalovny odpadů

Některá města využívají namísto skládky spaloven odpadů. Odpadky, které se sem přivážejí, jsou následně spalovány při vysoké teplotě, což přispívá k významné redukci množství odpadů. Bohužel, mobilní telefon vyhozený do popelnice se může do spalovací pece dostat také.

Únik toxických látek do ovzduší
V okamžiku, kdy se mobilní telefon dostane do spalovací pece, je uvolněno obrovské množství vysoce toxických látek, které se následně dostávají do ovzduší. Při spalování polyvinylchloridu (PVC) tak do ovzduší uniká chlorovodík (HCl), hexachlorbenzen (HCB), polychlorované bifenyly (PCB), furany a dioxiny. Z hořících plastů se do ovzduší uvolňují také bromované zpomalovače hoření (TBBPA/TBBA) a prachové částečky oxidu antimonitého (Sb2O3). Kromě toho se do ovzduší dostávají také mikroskopické částečky beryllia (Be) a kadmia (Cd). Spalováním LCD obrazovek mobilních telefonů je ovzduší „obohaceno" o páry rtuti (Hg), polycyklické aromatické uhlovodíky, halogeny a další dioxiny a furany.
 

Toxické látky unikající do ovzduší vdechují zvířata i lidé v širokém okolí spalovny. Látky se však dostávají také do půdy, kde se ukládají. Dochází tak ke kontaminaci půdy a spodních vod i ke kontaminaci zemědělských plodin, které se na takové půdě pěstují. Toxické látky se postupně v lidském organismu kumulují a mohou mít za následek poškození zdraví.

Mobilní telefon obsahuje široké spektrum kovů a dalších látek. Řada z nich je v případě uvolnění toxických pro člověka i pro životní prostředí. To je také hlavní důvod, proč je nežádoucí vyhazovat mobilní telefon do smíšeného odpadu, se kterým se namísto k recyklaci dostane na skládku. A jaké látky v mobilu vlastně najdeme?

Arsen (As)

Jedná se o polokovový prvek, který se vyskytuje ve čtyřech

alotropních modifikacích – žluté, hnědé, šedé a černé. Vysoká toxicita tohoto prvku byla známá již ve starověku, nicméně za objevitele je považován alchymista Albertus Magnus, který tento prvek izoloval v roce 1250. Arsen je v mobilních telefonech přítomen ve formě krystalu galliumarsenidu (GaAs), který se využívá v polovodičových prvcích, jako jsou tranzistory a diody. V jednom mobilním telefonu se nalézá okolo 1 mg arsenu. Ve vysloužilých mobilních telefonech v České republice se tedy nachází na 8 kg této látky. Samotný kovový arsen je pro člověka netoxický, nicméně v okamžiku, kdy se dostane do trávicího systému, je metabolizován na toxické látky, nejčastěji pak oxid arsenitý (As₄O₆). Při akutní otravě vyvolává arsen zvracení, průjmy, svalové křeče, ochrnutí a zástavu srdce. Velmi nebezpečná je i pouhá nadměrná expozice arsenu. Dlouhodobé vystavení organismu zvýšeným dávkám sloučenin arsenu vede k trvalému poškození lidského zdraví, zejména dermatologickým změnám (vznik ekzémů a alergické dermatitidy), zvýšenému výskytu kardiovaskulárních chorob, zvýšenému výskytu potratů, zvýšenému výskytu rakoviny plic a pokožky a zvýšenému výskytu vrozených vad u novorozenců.

Beryllium (Be)

Beryllium je v mobilních telefonech obsaženo ve slitinách s mědí a dalšími kovy. Slitina měď-beryllium je využívána zejména u konektorů (např. nabíjecí konektor, datový konektor, audio výstup, video výstup apod.). Mobilní telefon běžně obsahuje 3 mg beryllia. Ve vysloužilých mobilních telefonech v České republice se tedy nachází na 24 kg této látky. Jedná se o šedý kov o značně vysoké teplotě tání. Beryllium je již samo o sobě toxické. Jeho soli jsou však mimořádně nebezpečné a ze zdravotního hlediska velmi rizikové. Při dlouhodobém vdechování zvýšeného množství aerosolu a mikroskopických částeček beryllia vzniká plicní choroba zvaná chronická berylióza. Ta se objevila až ve 2. polovině 20. století, a to u pracovníků továren, kde se vyskytovaly prachové částice beryllia. Berylium je navíc karcinogenní a vyvolává obvykle rakovinu plic. Mnohem nebezpečnější jsou však berylnaté soli, které se mohou dostat do lidského organismu spolu s kontaminovanou vodou nebo potravou. Tyto soli prokazatelně způsobují rakovinné bujení. Z tohoto důvodu je výskyt beryllia v pitné vodě a potravinách neustále monitorován, přičemž povolené koncentrace této látky patří mezi nejnižší.

Bromované zpomalovače hoření (TBBPA/TBBA)

Bromované zpomalovače hoření TBBPA (Tetrabrombisfenol A) a TBBA (Tetrabrombifenol A) se využívají hlavně v deskách plošných spojů a v krytech mobilních telefonů. Jedná se o neurotoxické (toxické pro nervovou soustavu) látky, které jsou extrémně stabilní a zůstávají v životním prostředí velmi dlouho. Dlouhodobé vystavení těmto látkám může vést ke snížení funkce paměti a možnosti učení. Tyto látky jsou nebezpečné zejména během těhotenství a mohou způsobovat změnu chování. V roce 2007 bylo vyrobeno na celém světě 1,126 miliardy kusů mobilních telefonů, což znamenalo použití zhruba 1670 tun TBBPA.

Šestimocný chrom (Cr6+)

Chrom patří mezi prvky, které jsou významně zastoupeny v celém vesmíru. V přírodě se vyskytuje v několika mocenstvích. Trojmocný (trojvalenční) chrom je zdraví prospěšný a je nezbytnou součástí každodenní stravy. Obsažen je například v hnědém cukru, lesních plodinách nebo pivu a jeho doporučená denní dávka je 0,1 mg. Šestimocný chrom je však karcinogenní a způsobuje rakovinu. Do mobilních telefonů se dostává v souvislosti s procesem chromické pasivace hořčíkových a hliníkových částí a v souvislosti s elektrolytickým pozinkováním. Při těchto chemických procesech je totiž využívána kyselina chromová (H₂Cr₂O₇ nebo H₂CrO₄), která reakcí s daným materiálem vytváří ochranou vodivou vrstvu nejrůznějších oxidů a dalších chromových sloučenin. Při těchto reakcích však na daných součástech zůstává malé množství šestimocného chromu, přičemž postupem času se z tohoto chromu stává neškodný oxid chromový (CrO₃). V řadě vysloužilých mobilních telefonů tak šestimocný chrom již není přítomen.

Kadmium (Cd)

Kadmium se vyskytuje v akumulátorech zejména starších mobilních telefonů, které ještě namísto Li-Pol, Li-Ion a NiMH baterií využívaly NiCd akumulátory.Tento typ akumulátorů se již nevyužívá a kadmium je tak nadále používáno jako součást slitin k povrchové ochraně jiných kovů před korozí. I toto využití je však masivně omezováno. Kadmium je totiž vysoce toxický prvek, který na rozdíl od jiných toxických kovů má na lidský organismus výhradně negativní účinky, a to v jakkoliv malém množství. Kvůli své chemické příbuznosti se zinkem, který je v malém množství pro lidské tělo nezbytný, může do lidského organismu vstupovat velice snadno a může se také namísto zinku účastnit různých enzymatických reakcí, a tím následně narušit široké spektrum biochemických pochodů uvnitř organismu. Kadmium tak může například zcela zablokovat inzulinový cyklus a způsobit velmi vážné zdravotní komplikace. Přijaté kadmium se z těla vylučuje jen velice pozvolna a obtížně, což má za následek jeho mimořádnou kumulaci v organismu, zejména pak v ledvinách a játrech, kde může setrvávat až desítky let a dlouhodobě tak působit. Toto dlouhodobé působení pak vyvolává trvalé poškození ledvin a jater, osteoporózu (řídnutí kostí) a krevní anémii (chudokrevnost). Kromě toho kadmium zvyšuje riziko srdečních a cévních onemocnění, působí na metabolismus vápníku a je prokazatelně karcinogenní. Do organismu se dostává dvěma cestami – dýcháním a v potravě (zejména v játrech, ledvinách a rybách, které byly kontaminovány v období svého růstu). Rizikové jsou také zemědělské plodiny pěstované na kadmiem kontaminované půdě. Kadmium se však do těla může dostávat také kouřením. Ledviny silného kuřáka obsahují až 10× více kadmia než u nekuřáka.

Měď (Cu)

Měď tvoří 15 % hmotnosti mobilního telefonu, ale na jeho toxicitě se podílí až 45 %. Ve vysloužilých mobilních telefonech v České republice se nachází téměř 120 tun mědi. To by stačilo například na výrobu elektrického kabelu běžně užívaného v domácnostech (typ H03VV-F), který by sahal z Prahy až do centra Buenos Aires nebo Los Angeles. Měď má, podobně jako zinek, vysoký vliv na živé organismy, neboť se vyskytuje v řadě enzymatických cyklů nezbytných pro správnou funkci životních pochodů, jako například metabolismus sacharidů, vytváření kostní hmoty, krvetvorba či fungování nervového systému. Pro nižší organismy je však měď v jakémkoliv množství vysoce toxická a působí na ně jako silný jed. Doporučená denní dávka mědi pro člověka je okolo 1 mg až maximálně 100 mg. Při požití ve větším množství než 0,25 gramu je měď i pro lidský organismus škodlivá a může způsobit vážné zdravotní problémy podobně jako třeba olovo nebo rtuť. Množství nad 2 gramy pak může způsobit akutní otravu mědí a smrt.

Nikl (Ni)

Nikl je stříbrobílý silně lesklý kov, který se typicky využívá v mobilních telefonech v ocelových slitinách. Mobily obsahují nikl také v již nepoužívaných NiCd či stále se ještě vyskytujících NiMH akumulátorech. Nikl se též využívá k elektrolytickému poniklování některých kovových a plastových částí. Pro lidský organismus je toxický a jednoznačně negativní. Největší nebezpečí spočívá v jeho podobnosti s kobaltem, který je naopak pro lidské tělo nezbytný. Nikl ve větších koncentracích způsobuje rakovinu a dokáže negativním způsobem během těhotenství ovlivnit vývoj lidského plodu. Poměrně častá je také alergie na nikl, kterou trpí 6 až 10 % obyvatelstva a která je provázena zarudnutím kůže a vznikem kožních ekzémů při trvalém styku pokožky s tímto kovem. Nejnebezpečnější jsou v tomto ohledu náušnice z niklových slitin.

Olovo (Pb)

Jedná se o těžký, vysoce toxický kov s velmi nízkým bodem tání a vysokou odolností proti korozi. Do mobilních telefonů se dostává hlavně díky pájce (Sn-Pb), a to při vytváření vodivých spojů mezi komponentami na deskách plošných spojů v mobilních telefonech. Většina výrobců mobilních telefonů však v současné době již pájky obsahující olovo nepoužívá. Olovo je totiž silně nebezpečné zejména pro děti. Trvalá expozice jejich organismu, byť i velmi nízkým dávkám olova, může způsobit zpomalení duševního vývoje a nepříznivé změny v chování. Olovo se po vniknutí do organismu ukládá zejména v kostech a částečně i v krvi. Větší množství olova v organismu může způsobit poškození mozku, chronickou nefritidu, bolesti hlavy, křeče, anémii, koliku či nechuť k jídlu a zácpy.

Oxid antimonitý (Sb₂O₃)

Oxid antimonitý se využívá jako zpomalovač hoření pro textilní a polymerové materiály, kalicí činidlo pro sklad, keramiku a glazury a jako pigment. V mobilních telefonech je využit právě jako zpomalovač hoření přítomný v plastech desek plošných spojů a v plastových krytech některých komponent. Tato látka je pro člověka toxická kvůli přítomnosti antimonu, který je z těla vylučován jen velmi pozvolna, takže se v něm může hromadit. Do lidského organismu se dostává nejčastěji vdechnutím prachu, méně často pak zažívací soustavou. Akutní otravy touto látkou však jsou jen výjimečné.

Polyvinylchlorid (PVC)

PVC je druhou nejpoužívanější umělou hmotou na světě, a to zejména díky velmi levné a snadné výrobě i příznivým fyzikálním vlastnostem tohoto polymeru. PVC je rizikové zejména kvůli tomu, že 57 hmotnostních procent tvoří jedovatý chlór. Při spalování PVC tak mohou do ovzduší uniknout jedovaté látky jako chlorovodík (HCl), hexachlorbenzen (HCB), polychlorované bifenyly (PCB), furany a dioxiny. Všechny tyto látky jsou toxické, karcinogenní a narušují funkci endokrinního systému.

Rtuť (Hg)

Rtuť byla dříve v malém množství využívána ve formě rtuťových par ve fluorescenčních trubicích osvětlujících displej mobilního telefonu. V současné době ale již není v mobilních telefonech přítomna. Jedná se totiž o těžký kovový prvek, který je jako jediný kov za normálních podmínek kapalný. Rtuť je podobně jako kadmium pro lidské tělo jednoznačně negativní a má podobně kumulativní charakter. Většinou se koncentruje v ledvinách a méně často také v játrech a slezině. Projevy chronické otravy rtutí jsou často velmi zákeřné, neboť je nelze vždy přímo spojit s touto indikací. Jedná se například o studené končetiny, vypadávání vlasů, zažívací poruchy, různé neurologické a psychické potíže až například po chudokrevnost, kandidózu, revmatické choroby a onemocnění ledvin. Do organismu se rtuť dostává potravinami a dýcháním. Riziková jsou zejména játra, ledviny a ryby, které byly kontaminovány při svém růstu. Rizikové jsou i zemědělské plodiny pěstované na kontaminované půdě. Nejnebezpečnější jsou organokovové sloučeniny rtuti, které se mohou do živé tkáně dostat třeba i pouhým stykem s pokožkou. Tyto látky se do životního prostředí dostávají rozkladem různých organických sloučenin s obsahem rtuti nebo metabolickými procesy mikroorganismů při styku se rtutí. Pro lidský organismus jsou nejškodlivější právě rtuťové páry, které se vyskytovaly ve starých mobilních telefonech.

Tekuté krystaly

Tekuté krystaly jsou pevnou formou polycyklických aromatických uhlovodíků, která je citlivá na elektrické pole. Mobilní telefon obvykle obsahuje několik miligramů těchto krystalů uzavřených mezi dvě tenké skleněné desky LCD obrazovky. Při spalování či tavení LCD se mohou do ovzduší uvolňovat polycyklické aromatické uhlovodíky, halogeny, dioxiny a furany. Všechny tyto látky jsou pro lidské tělo vysoce toxické. Je proto nezbytné, aby LCD byly vždy ekologicky likvidovány a nikdy se nedostaly do spalovny odpadů.

Ještě před několika lety byla recyklace a sběr elektroodpadů pouze projevem dobré vůle některých ekologicky smýšlejících firem. Stejně tak upouštění od využívání některých toxických látek ve výrobě patřívalo spíše k prestižním než zákonem požadovaným aktivitám. Již před pár lety se však situace změnila a v České republice a Evropské unii existují právní normy, které nakládání s elektroodpady a některými toxickými látkami upravují.

Regulace využití toxických látek

Nejvýznamnější direktivou upravující nakládání s toxickými látkami při výrobě elektrozařízení, platnou ve všech členských státech Evropské unie, je Directive on the Restriction of the Use of Certain Hazardous Substances in Electrical and Eletronic Equipment (Direktiva omezující použití některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních) 2002/95/EC. Tato direktiva známá spíše pod zkratkou RoHS – Restriction of Hazardous Substances Directive (Direktiva omezující nebezpečné látky) – byla schválena 27. ledna 2003 a vstoupila v platnost ve všech tehdy ještě 25 zemích Evropské unie k 1. červnu 2006. Direktiva zakazuje využití následujících toxických látek: kadmium (Cd), rtuť (Hg), olovo (Pb), šestimocný chrom (Cr6+), polybromované bifenyly (PBB) a polybromované difenylethery (PBDE).

První čtyři toxické látky byly dříve hojně využívány v mobilních telefonech a jejich akumulátorech. Nyní představují nezanedbatelnou ekologickou zátěž a také významnou hrozbu v případě, že by takový mobilní telefon byl vyhozen do obyčejné popelnice namísto odevzdání k recyklaci. Všechny tyto látky mají významný negativní vliv na lidský organismus a způsobují vážná onemocnění.

Regulace nakládání s elektroodpady

V návaznosti na RoHS byla schválena také Waste Electrical and Electronic Equipment Directive (Direktiva o odpadech z elektrických a elektronických zařízení) 2002/96/EC, která je též známá pod zkratkou WEEE. Tato direktiva stanovuje podmínky sběru a recyklace elektroodpadů a také cíle jejich obnovy. Direktiva rovněž zavádí odpovědnost za elektroodpad pro výrobce elektrozařízení.

Všech tehdy ještě 25 členských států EU se zavázalo direktivu plně implementovat do svých národních legislativ nejpozději do 13. srpna 2004, přičemž pouze jediný Kypr tak učinil včas. Ještě rok poté nebyla implementována na Maltě a ve Spojeném království. V České republice direktivu implementuje Zákon o odpadech a o změně některých dalších zákonů 185/2001 Sb., který ji plně zavedl až novelou z 13. srpna 2005, tedy s ročním zpožděním oproti původnímu termínu.

Od té doby prošel tento zákon ještě dalšími novelami, naposledy pak v roce 2007.

Společnost T-Mobile Czech Republic začala jako první z mobilních operátorů v České republice s bezplatným zpětným odběrem vysloužilých mobilních telefonů, a to ještě před nabytím účinnosti novely zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech.
Novela vstoupila v platnost v souvislosti s členstvím České republiky v Evropské unii a tuto povinnost zavádí pro všechny prodejce mobilních telefonů. Počet telefonů, které uživatelé vraceli k recyklaci, však byl donedávna zanedbatelný.

Například v roce 2006 bylo v prodejnách T-Mobile vráceno k recyklaci pouze 683 starých mobilních telefonů a 2 959 baterií. O rok dříve lidé odevzdali dokonce pouhých 372 mobilů. Také první měsíce roku 2007 nenasvědčovaly, že by se mělo něco radikálně změnit. T-Mobile si byl ale velice dobře vědom ekologické zátěže, jakou mohou představovat staré mobily, které jejich původní majitelé namísto do prodejny odnesou do popelnice. Rozhodl se proto spustit unikátní akci na podporu recyklace, která by pomohla přivést majitele vysloužilých mobilních telefonů do prodejen T-Mobile, kde by je odevzdali k recyklaci. Aby se každému taková cesta skutečně vyplatila, připravil pro všechny ekologicky smýšlející majitele nepotřebných telefonů odměnu v podobě tzv. Recyklístku. Za každý mobilní telefon odevzdaný k recyklaci jeho majitel získal Recyklístek v hodnotě 200 Kč. Za ten si pak mohl v prodejně T-Mobile zakoupit nový mobilní přístroj, Twist sadu nebo příslušenství. Při jednom nákupu přitom mohl utratit až pět Recyklístků, takže výměnou za staré mobilní telefony mohl zcela zdarma získat například novou lehkou Bluetooth handsfree sadu.

Akce Recyklístek, která probíhala od listopadu 2007 do konce ledna 2008, dokázala do prodejen T-Mobile za toto krátké období dostat na 50 000 vysloužilých mobilních telefonů. To je 134× více než za celý rok 2005 a 73× více než za celý rok 2006. Z těchto 50 000 mobilních telefonů je možné získat přibližně 725 kilogramů mědi, 81 kilogramů niklu, 17 kilogramu stříbra, 2 kilogramy zlata nebo 310 kilogramů železa.

Ze získané mědi by šlo vyrobit 72,5 kilometru dlouhý kabel H03VV-F využívaný běžně v domácnostech – natažený by začínal v centru Prahy a končil v Příbrami. Množství získaného zlata zase představuje šestinu zlaté cihly odpovídající standardu London Bullion Market Association.